Look&Go
Look and go
Slévárna Vaňkovka – Salon (1. 11. – 21. 11. 2011)
Sdružení Magma bylo konstituováno v roce 2004, s ambicí rozšíření kulturních aktivit v Brně. Šlo především o to, aby se výtvarné umění prezentovalo veřejnosti v širším kontextu
a zejména nad rámec oficiálních výstavních prostor a institucí. Tak vznikl projekt otevřených ateliérů „Atelier Open“, který byl v letošním roce realizován již posedmé. Sedmkrát tedy otevřeli brněnští výtvarníci své ateliéry veřejnosti, a mohlo by se zdát, že již vše bylo okoukáno a prodiskutováno, a že nebude o projekt zájem. Opak je pravdou, což je příjemné zjištění. Například fotografa Otu Nepilého, který se letos zúčastnil akce poprvé, navštívilo 33 lidí. Význam akce spočívá především v odstranění bariér, které, zvlášť v oblasti současného umění občas cítíme, ale zejména v navázání osobních kontaktů. Magma však neorganizuje pouze otevřené ateliéry, ale zbývá se také výstavní činností, a to někdy i v netypickém prostředí. Mohu připomenout výstavy v břitové věži hradu Veveří, v Galerii starý pivovar, kavárně Trojka apod.
Název letošní výstavy výtvarníků spjatých s činností brněnského sdružení Magma Look
and go rozhodně není pobídkou, aby divák nakoukl do galerijního prostoru a ihned odcházel. Inspirací byly marketingové slogany, objevující se v současnosti na nejrůznějších místech kolem nás. Kavárníci například používají Coffee to go, jinde se zase využívá Touch & go, apod. Z toho jsme měli ale nakonec určité obavy - jednak aby lidé na vystavené artefakty nesahali, anebo nedej bože, aby je ještě tak odnášeli. Takže jsme nakonec zůstali u prohlížení, avšak s tím, že si případné dojmy z výstavy může každý odnést domů ve svém nitru.
Mila Kostrhonová má ve sdružení na starosti filmovou a fotografickou dokumentaci.
Na rozdíl od předchozího opojení krásou krajiny, kterou převáděla v detailech až do podoby lyrické abstrakce, zařadila do letošní výstavy intimní fotografie reflektující její současnou osobní zkušenost, a to v celé své otevřenosti a naléhavosti. K obrazům Bohuslavy Olešové
je těžké cokoli říci, neboť autorka letos zaplnila, a to doslova naráz, téměř všechny brněnské výstavní prostory. Východiska svých prací nachází autorka v reálných impulsech tak, jak
je přináší život a osobní prožitky. Užité výtvarné prostředky nemají jen estetický význam. Proškrabáváním barevných vrstev a narušováním povrchu usiluje autorka o rozkrývání nitra s cílem, dobrat se až ke kořenům a podstatě lidského bytí. Zdeněk Hamža postupně rozvíjí dvě základní polohy svého výtvarného směřování. Jednak jsou to archeologické sondy
do přírodního materiálu, kterými odhaluje jeho záhadné nitro, poznamenané civilizačními procesy, a dále obrazy, ze kterých na diváka vysílá světelné signály různé intenzity prostřednictvím elektroniky inkrustované do jejich povrchu. Tím jakoby z hloubky abstraktně budovaného obrazového prostoru dává vědět o své existenci. Mé obrazy jsou malým výběrem z otevřeného konceptuálního cyklu Re-marking the territory, na kterém pracuji již asi dva roky. Jde v něm o zachycení procesu přeznačkování či poznamenání prostoru, jednak nás obklopujícího, ale i mentálního, a to něčím nebo někým, s trvalými nebo dočasnými následky. Hostem letošní výstavy je brněnský malíř, grafik a básník André – autor pozvánky a plakátu. Charakteristickým rysem jeho velmi uvolněného malířského rukopisu je zapojování textu do obrazu. Někdy jsou to jenom slova, jindy celé věty. Texty mají v Andrého velkoformátových obrazech zpravidla několik významových rovin. Jednak plní funkci názvu díla, napomáhají jeho interpretaci, ale v neposlední řadě jsou i velmi podstatným estetickým atributem celkové obrazové kompozice. Mezi básnickými sbírkami, vydávanými vlastním nákladem a ve vlastní grafické úpravě, a obrazy, dosahuje autor až neuvěřitelné stylové jednoty.
Jaroslav Hamža